Erdoganovo Turecko je v troskách, domnívá se odborník

Ankara - Není tomu tak dávno, co bylo Turecko označováno za rostoucí dominantní mocnost blízkovýchodního regionu a v čele s Erdoganovou AKP sklízelo jeden mezinárodní úspěch za druhým. Nyní je tato politika v troskách, tvrdí ve svém komentáři pro server Foreign Policy Henri J. Barkey. Ředitel Blízkovýchodního programu z Wilsonova centra a odborník na Blízký východ se v článku zamýšlí nad tureckými problémy a nastiňuje další možný vývoj.

Přidejte svůj názor 13 komentářů

Erdoganovo Turecko je v troskách, domnívá se odborník - anotační foto

Ještě před pár lety tureckou zahraniční politiku charakterizovalo označení "politika nulových problémů se sousedy". Turecko začínalo být dominantní mocností regionu a díky demokratizaci a domácím reformám jeho měkká moc rostla, stejně jako ekonomika. Zdálo se, že vychytralá diplomacie učiní z Ankary mediátora regionálních konfliktů.

"Nyní tato politika leží v troskách. Je obětí nepředvídatelného zvratu po Arabském jaru, a to zejména v Sýrii," konstatoval autor a poukázal na zhoršení vztahů Turecka s téměř všemi jeho sousedy, ale i na rostoucí napětí s USA, EU i Ruskem. "Má-li dnes Ankara nějakou moc, je to především kvůli její geografické pozici, která jí dává blízkost k Sýrii, uprchlické kalamitě, a kvůli ochotě využívat taktiku nátlaku v diplomatických interakcích."

Příchod Arabského jara měl nejprve za následek užší spolupráci mezi Tureckem a Spojenými státy, kdy oba státy společně volaly po odchodu egyptského prezidenta Mubaraka. Turecko se tehdy ukázalo být fungujícím modelem blízkovýchodní země, která úspěšně dokázala skloubit islám s demokracií.

Turecko však chtělo víc než jen být příkladem pro své sousedy, a vzestup Muslimského bratrstva v okolí, s nímž mělo AKP úzké vztahy, pootevřel Ankaře vyhlídku stát se vedoucí mocností v regionu. Po svržení vlády Muslimského bratrstva v Egyptě se turecký sen začal postupně rozplývat. Největší vliv na ztrátu tureckého postavení pak měla podle autora syrská krize.

Před začátkem nepokojů v roce 2011 byla Sýrie klasickým příkladem země, na níž Turecko uplatňovalo svou "politiku nulových problémů." Záhy po vzestupu AKP navázal Erdogan s Asadem úzké pracovní i osobní vztahy, vzhledem k dosavadnímu vypětí se přitom jednalo o pozoruhodný obrat.

Když pak v Sýrii propukly protesty, Erdogan se nejprve snažil zabránit, aby Asada potkal stejný osud jako jeho egyptské a tuniské kolegy. Poté, co se Asad uchýlil k použití síly, Erdogan se od něj z řady důvodů odvrátil, vyzval k jeho odstranění a veřejně prohlásil, že syrskému diktátorovi zbývá už jen pár měsíců u moci, připomněl Barkey.

Poté čekalo Turecko zklamání v podobě americké neochoty vstoupit do Sýrie. Následně se Erdogan uchýlil k podpoře zahraničních bojovníků, kteří přes jeho hranice začali proudit do severní Sýrie. Autor poukázal na skutečnost, že daný postup měl za následek nejen radikalizaci syrské opozice, ale také zhoršení vztahů s USA a EU.

Podle Barkeyho turecká vláda tušila, že řada z těchto zahraničních bojovníků se následně připojí k různým džihádistickým milicím. Z toho nejvíce vytěžil Islámský stát a zbudovaná "džihádistická" infrastruktura se následně proti Turecku obrátila. V té souvislosti zmínil autor několik teroristických útoků, které IS v nedávné době v Turecku uskutečnil.

Psali jsme:  

"Posílení syrských Kurdů se stalo nejdůležitějším následkem syrské spirály chaosu. (...) Kurdové byli schopni využít zlomení země, aby uplatnili nárok na území, kde tvoří většinu. Brzy pak našli silného spojence v USA," upozornil Barkey a konstatoval, že dané spojenectví bylo uzavřeno na úkor Turecka. Syrští Kurdové mají totiž pochopitelně velmi úzké vazby na tureckou PKK (Stranu kurdských pracujících).

A i když dal Washington jasně najevo, že mezi PKK a PYD (Strana demokratické unie sdružující Kurdy na severu Sýrie) rozlišuje, přesto americká pomoc syrským Kurdům, je pro Turecko výraznou komplikací.

"Ve zpětném pohledu se vítězství syrských Kurdů v Kobani s ukázalo být smrtelnou ránou pro domácí mírový proces Turecka s jeho kurdskou populací," konstatoval autor a dodal, že Erdogan má tendence považovat PYD za větší pohromu než samotný IS. Turecko se totiž snaží za každou cenu zabránit snahám své kurdské menšiny o vytvoření autonomní menšiny na jižní hranici Turecka. Erdogan podle Barkeyho správně pochopil, že udržení města Kobani představuje možný bod zvratu pro štěstí Kurdů v regionu. Kurdové podkopávají domácí i mezinárodní postavení Erdogana, domnívá se autor.

A aby toho nebylo málo, Turecko podcenilo Putina a listopadové sestřelení ruského letounu za sebou zanechalo kromě napětí také nepříjemné ekonomické sankce. Turecko také s úzkostí sleduje rusko-íránskou podporu Asada.

Erdogan se však svého snu o tureckém vlivu v regionu nevzdává. Ankara nedávno oznámila úmysl otevřít námořní základny v Kataru a postavit vzdělávací zařízení v Somálsku. Dále se v poslední době Turecký prezident snaží o sblížení s Izraelem, což by mu pootevřelo lukrativní možnost výstavby plynovodu z východního středomoří přes Kypr do Turecka.

Barkey zmiňuje tři vzájemně propojené výzvy, které v současné době před Erdoganem stojí. Jedná se o ústavní změnu, o níž prezident neúprosně usiluje, a jež by jeho institucím umožnila neomezeně řídit Turecko. Další výzvou je problematika Kurdů a eskalující konflikt s nimi. Za třetí se jedná o situaci v Sýrii, jejíž zhoršení s sebou může přinést nejenom vyhrocení konfliktu s Kurdy, ale také zhoršení vztahů s USA.

"Pokud jde o Sýrii, existuje zde zjevně velký rozdíl v prioritách Turecka a Spojených států a Evropy. Pro západní partnery Turecka je hlavní prioritou porážka IS, zatímco Ankaře jde o svržení Asadova režimu a znemožnění vytvoření autonomní kurdské oblasti v Sýrii.

Pokračování kurdského sporu doma bude dále tlačit Ankaru od svých spojenců, " konstatoval v závěru komentáře Henri J. Barkey a dodal, že turecká zahraniční politika dnes již není o Turecku, nýbrž o Erdoganovi, který v současné době nemá žádného konkurenta. Podoba politiky je produktem jeho světonázoru, rozmarů a preferencí a jeho systematické postupy vysvětlují, jak jeho někdejší vzestupy, tak i současné pády.

Google+ Vytisknout Zašlete tip redakci na článek

DISKUZE: Erdoganovo Turecko je v troskách, domnívá se odborník

Vstupte do diskuze (13)

Doporučujeme

Hitlerovi inženýři měli vizionářské cítění. Tahle superzbraň měla vyhladit celé národy - anotační foto

Hitlerovi inženýři měli vizionářské cítění. Tahle superzbraň měla vyhladit…

30.03.2017 02:45 HISTORIE - Nacistický vůdce Adolf Hitler a jeho technici měli vizionářské cítění, které v několika…

Trump chystá invazi proti Islámskému státu? Politolog prozradil víc - anotační foto

Trump chystá invazi proti Islámskému státu? Politolog prozradil víc

30.03.2017 00:01 MAGAZÍN - Vyslání více pozemních vojsk do iráckého Mosulu ukazuje, že existují obavy o důsledky…

Svět žije ve lži? Pravda o Schumacherovi je úplně jiná, tvrdí jeho exmanažer - anotační foto

Svět žije ve lži? Pravda o Schumacherovi je úplně jiná, tvrdí jeho…

29.03.2017 22:15 Aktualizováno Ženeva - Více než tři roky uplynuly od nehody bývalého německého automobilového závodníka a…

Svět se s hrůzou otáčí k Rusku. Nová zbraň Zirkon nemá konkurenci, nelze ji zastavit - anotační foto

Svět se s hrůzou otáčí k Rusku. Nová zbraň Zirkon nemá konkurenci, nelze…

29.03.2017 22:15 Aktualizováno Moskva - Dlouho o ní nebylo slyšet, teď ale světové deníky opět prozradily několik podrobností o…

Související:

Zprávy odjinud

Právě se děje

Další zprávy

reklama

Nejčtenější ze Světa

reklama
reklama