Chrámová hora: Nejspornější poutní místo světa. Jak se konflikt zrodil?

Konflikty mezi Židy a Araby připomínají nekončící příběh. Za symbol jejich zápolení lze považovat Chrámovou horu. Jak se konflikt vyvíjel?

Přidejte svůj názor 2 komentáře

Chrámová hora (hebrejsky הַר הַבַּיִת‎‎ Har ha-bajit, Chrámová hora, arabsky الحرم القدسي الشريف‎‎, al-Haram al-qudsí aš-šaríf, Vznešená svatyně), někdy uváděná též jako hora Moria (hebrejsky הר המוריה‎‎), je plošina o půdorysu nepravidelného čtyřúhelníku o rozměrech 313 m (severní strana), 470 m (východní strana), 280 m (jižní strana) a 485 m (západní strana), nacházející se v jeruzalémském Starém Městě. Část západní stěny Chrámové hory tvoří Zeď nářků, pozůstatek židovského Chrámu. Na vrcholu hory stojí kromě dvou největších – Skalního dómu a mešity al-Aksá – řada dalších menších staveb, autor: Godot13

Chrámová hora patří po století k nejkrvavějším, ale také nejposvátnějším místům na světě, a to hned pro tři monoteistická náboženství, judaismus, křesťanství a islám. Všechna tři náboženství mají stejné kořeny a jsou považována za tzv. Abrahámovské náboženské systémy, jejichž vyznavači obývají táž či k sobě přiléhající území, na nichž dokáží vedle sebe poklidně žít, ale také se vzájemně nenávidět a vyvražďovat. Chrámová hora je do značné míry monumentem jejich vzájemné nesnášenlivosti a krutosti, byť zločiny zde napáchané a páchané jsou motivovány spíše politicky, zatímco náboženství aktéři zneužívají jako ospravedlňující prostředek.

Tragičnost celé věci nespočívá jen v životech zde předčasně ukončených a v prolité krvi ani v ničení staveb představujících kulturní poklady, nýbrž v nemožnosti chápat probíhající konflikty jako střetnutí „dobráků“ a „padouchů“ či snad „padouchů“ s „padouchy“. Chrámová hora není místem střetu dobra se zlem, byť aktéři takto věc mnohdy vnímají, aby své činy vůbec byli schopni provést, ani manifestací zla. U každé ze stran najdeme dobré i zlé, jež je společně propleteno a které nelze poměřovat. Chtít hledat někoho, kdo je hodnější a kdo zlejší, by bylo přáním blázna. To doprovázeno živostí konfliktu znesnadňuje popis jeho vývoje. Pouhé faktické uvedení jednotlivých událostí nic nevysvětluje a každý, kdo se odváží o interpretaci, do konfliktu vstupuje a jeho výchozí bod je na „válečném poli“ vždy situován, ať už si po něm pobíhá či přebíhá jakkoliv.

Jedny z prvních dostupných pramenů jsou z doby, kdy území dnešního Jeruzaléma bylo osídleno Židy a představovalo pro ně politické i náboženské centrum. To lze vidět i ze Starého zákon, který některé významné události připisuje právě tomuto území či přímo místu, které dnes tvoří Chrámovou horu. První chrám zde nechal v roce 996 př. n. l. zbudovat židovský král Šalamoun a vydržel zde přes 400 let do doby, kdy byl Jeruzalém dobyt Babylóňany pod vedením Nebukadnesara II. Nedlouho poté se sem opět vrátili Židé a začali budovat nový chrám, který tentokrát vydržel necelých 600 let. Jeruzalém byl dobyt Římany, pod jejichž působením zažila Chrámová hora další přemety. Přes počáteční „klid“, kdy se na chrámové hoře neničilo, nýbrž spíše budovalo, nakonec roku 70 n. l. rozhodl římský císař Titus o zničení chrámu. Výsledkem římského působení byla naprostá devastace Chrámové hory, z níž nakonec zůstala pouze Západní zeď známá jako Zeď nářků.

Dobytí Jeruzaléma Peršany a posléze Byzantinci nepřineslo nic zásadního. Ne tak příchod Arabů roku 683. Ti zde nejdříve postavili Skalní dóm, mešitu Al-Aksá a později další stavby a udrželi si vládu nad Jeruzalémem, s výjimkou několika krátkých úspěchů křižáckých tažení, až do konce první světové války, kdy území připadlo pod britskou správu. Na samotné chrámové hoře si však Arabové udrželi své postavení i během britského působení. Nic se nezměnilo ani po roce 1948 s vytvořením židovského státu Izrael. První změny přichází až s izraelským vítězstvím v šestidenní válce, kdy Izrael přebírá odpovědnost za bezpečnost na Chrámové hoře, zatímco náboženská správa připadá do rukou muslimské rady Waqf. Tento stav trvá dodnes.

S příchodem Evropanů na území dnešního Izraele vstoupila i vzájemná podezřívavost především mezi Židy a Araby. Ti se obávali, že jejich svatá místa budou těmi druhými znesvěcena. První vážné a násilné nepokoje se datují k roku 1929, jejich výsledky byly stovky mrtvých a zraněných na obou stranách. Motivace, zdá se, nebyly ani tak náboženského, jako spíše politického rázu. Zvláště Arabové hleděli nedůvěřivě na politické a národní cíle Izraele. Situace se ještě vyhrotila po roce 1967, kdy se Izraelci zmocnili Starého města, v němž se nachází chrámová hora, v Jeruzalémě. Od té doby se setkáváme s excesivními výroky a požadavky na obou stranách prohlubující vzájemnou nedůvěru. Od té doby jsou útoky jedněch na druhé takřka denním chlebem.

Vstupte do diskuze (2)
Google+ Vytisknout Zašlete tip redakci na článek

Krize u Afrínu: USA jsou kvůli Turkům ve střehu, zasedne Rada bezpečnosti…

21.01.2018 21:31 Aktualizováno Ankara/Washington - K současné vojenské krizi u Afrínu v severozápadní Sýrii se dnes vyjádřily…

Pence hájil rozhodnutí o Jeruzalému. Amerika je hlavou hada, křičeli…

21.01.2018 20:01 Aktualizováno Ammán/Káhira/Jeruzalém - Americký viceprezident Mike Pence v sobotu jednal s egyptským prezidentem…

V Bahrajnu zadrželi 47 teroristů, prý chtěli zabíjet známé osobnosti

21.01.2018 17:23 Manáma - V Bahrajnu bylo zadrženo 47 lidí, kteří čelí obvinění z terorismu. Mimo jiné měli plánovat…

Turecká armáda se probíjí do Afrínu. Erdogan vyhrožuje spojencům USA

21.01.2018 16:05 Aktualizováno Ankara/Damašek - Turecké pozemní síly se dnes probojovaly do severosyrské oblasti Afrín, oznámil…

Související:

Zprávy odjinud

Právě se děje

Další zprávy

Nejčtenější ze Světa

reklama
reklama