Zatímco tisíce Katalánců vyšlo radostně do ulic poté, co tamní parlament konečně přijal rezoluci o nezávislosti, v Madridu byla reakce opačná. Centrální vláda se rozhodla k poslední možnosti, a to odebrat katalánské vládě a lídrům mandáty a sama převzala moc nad policí. Premiér Mariano Rajoy slíbil, že udělá vše proto, aby zastavil tuto nepříjemnou situaci. Jenže i když jedna strana radostně tleská, a ta druhá je vzteky bez sebe, všichni dobře ví, že konec je stále v nedohledu.

Proti nezávislosti je přitom v samotném Katalánsku řada lidí, staticky je to nejvyšší počet v historii, stejně tak se k tomu staví i Madrid nebo evropská unie. Co se děje v posledních hodinách může však situaci snadno změnit, centrální vláda uplatňuje neslavný 155. článek ústavy, který nebyl nikdy použit od dob diktátora Francisca Franca, tedy v dějinná moderního demokratického Španělského království.

The Guardian přirovnává situaci k použití nukleárních zbraní, tedy zlomový bot v neshodách, odkud už není cesty zpět. Naopak to bude jen a jen horší. Vina přitom neleží ani tak v Puigdemontovi, který před několika dny nabízel i možnost předčasných nových voleb, což by zemi do určité míry z krize vyvedlo. Jenže jeho snahy byly podkopány na obou stranách, když ho separatisté nazvali „podvodníkem“ a Madrid se zase nechytil šance, jak to vyřešit poněkud mírově.

Není pochyb o tom, že katalánská vláda ignorovala zákony, když uspořádala referendum bez souhlasu centrální vlády. Není pochyb o tom, premiér Rajoy jednal velmi nevhodně, když použil tolik násilí n lidi, kteří přišli přihodit svůj hlas do uren. Celé referendum se pak neslo v duchu násilí a šokující fotky obletěly celý svět, čímž Madrid přišel o podporu řadu lidí. A není pochyb o tom, že Evropská unie se chová, jako kdyby se jí nic z toho netýkalo, odmítlo mediaci a svorně tvrdí, že je to vnitřní záležitost Španělska.

Za současnou situaci v Katalánsku může spoustu stran, každý svoji troškou přispěl k oddálení konfliktu od řešení. A přitom je jasné, že jak Španělsko, tak i Katalánsko už hodně ztratilo, a to nejen ekonomicky, ale i na diplomatické scéně. Státy Evropské unie včetně České republiky už mezitím odmítly uznat nezávislé Katalánsko, stejně tak se vyjádřily i Spojené státy nebo Turecko.