Tímto chemikem byl Andrej Zheleznjakov, který se otrávil dávkou plynového nervu během laboratorní nehody v roce 1987. Lékaři mu dali atropin, běžně užívaný protijed bojových otravných látek. Zheleznjakov přežil, celý svůj zbývající život se potýkal s obrovskými zdravotními problémy.

„Před očima se mi objevily kruhy: červený a oranžový. Zvonilo mu v uších, lapal jsem po dechu. A pocit strachu: jako by se mělo něco stát, "posla Zheleznjakov novinám Novoje Vremja v roce 1992. O rok později zemřel po vyčerpávajícím boji s cirhózou, toxickou hepatitidou, poškozením nervů a epilepsií.

Pro jeho bývalého kolegu, Vila Mirzajanova, spolutvůrce novičoku, je to důkaz smrtící povahy nervové látky. „Nebyl potom schopen fungovat normálně,“ podotýká Mirzajanov s tím, že s žoviálního, tvořivého muže se Zheleznjakov přeměnil na muže trpícího depresemi, neschopného koncentrace a s chronickou slabostí. Mirzajanov, který nyní žije v USA, je právě autorem onoho probíraného výroku, že oběti novičoku se nemají prakticky šanci se vyléčit.

Mirzajanov považuje Zheleznjakova za hrdinu za jeho veřejné komentování vývoje chemických zbraní. „předal veškeré informace – já jsem to v té době nemohl udělat,“ říká Mirzajanov, který sám byl po mediálních výstupech, ve kterých upozorňovala vývoj chemických látek uvězněn a obviněn z prozrazování státních tajemství. Obvinění byla ale později stažena. „ Neměl strach, protože věděl, že jeho dny jsou sečteny,“ tvrdí o Zheleznjakovy Mirzajanov.

Ruská vláda odmítá, že by SSSR a moderní Rusko vyvíjelo látku zvanou novičok. Ruský vědec Vladimir Uglev, který se podílel na vývoji látky spolu s Mirzajanovem, však tvrdí, že SSSR jej vyvíjela v rámci programu zvaném Foliant, jehož cílem bylo vytvořit sovětskou obdobu amerického nervově paralytického plynu VX.

Spletitá historie látky novičok

Podle zdrojů ruských liberálních a opozičních novin Novaja gazeta nemají být Skripal a Zheleznjakov jedinými oběti novičoku. Ten se měl vyrábět ještě v roce 1994, přestože Rusko přistoupilo k mezinárodní úmluvě o zničení chemických zbraní (minulý rok Rusko uvedlo, že se jim podařilo splnit svoji část úmluvy). Z laboratoří se měl dostat do rukou kriminálních živlů.

Dokladem těchto obchodů měla být úkladná vražda bankovního magnáta Ivana Kivelidiho. Vrah potřel novičokem sluchátko jeho telefonu. Zasažena byla i Kivelidiho sekretářka i vyšetřující policisté. V trestním spise číslo 238709, který má Novaja gazeta k dispozici, není novičok identifikován a píše se o něm jako o státním tajemství, podle dotázaných chemiků je však jasné, že se jedná o novičok. Spis dospívá k závěru, že tato látka byla dána nebo prodána násilným gangům v letech 1995 a 1996.

Ve spise je vyzpovídán Leonid Rink, někdejší vedoucí pracovník Institutu organické chemie a technologie v uzavřeném městě Šichan, o kterém jeho kolega řekl, že „ počet specialistů jeho kalibru můžete spočítat na prsech ruky.“ Rink v opakovaných výsleších, které probíhaly až do roku 2007, přiznal, že devět ampulí novičoku vynesl v propisovačkách z laboratoře ven a předal je gangsterům, kteří údajně měli být čečenského původu. Rink tvrdí, že mu tito kriminální elementy vyhrožovaly a ze strachu o svoji rodinu se rozhodl jim vyhovět.

Organizace Organized Crime and Corruption Reporting Project (OCCRP) zabývající se organizovaným zločinem ve východní Evropě, střední Asii a střední Americe, podotýká, že Rink v ranném rozhovoru pro ruskou zpravodajskou agenturu RIA Novosti řekl, že novičok není jedna substance, ale „celý systém používání chemických zbraní.“ Sověti používali novičok-5, jméno zrovna užívané substance bylo vždy doprovázeno číslicemi.

Tyto poznámky byly později odstraněny a nahrazeny absolutním odmítnutím toho, že by existoval projekt novičok. Rink v tom samém rozhovoru tvrdí, že Britové mohli Skripala otrávit sami, upozorňuje OCCRP. Podle Rinka díky Mirzajanovem vyneseným a nyní dostupným informacím mohli jakýkoliv profesionálové látku vyrobit.

Rink v rozhovoru nicméně přiznal, že na vývoji novičoku pracoval. Podle něj však za útokem nestála Moskva, protože jinak by byli Sergej a Julia Skripalovi ihned po smrti. Připustil, že látka mohla být špatně namíchána a proto přežili, případně, že ihned dostali náležitý protijed. V takovém případě by to ale naznačovalo, poznamenává Rink, že o tom, jaká je topoužitá látka, Britové ihned věděli - a tedy jsou možná sami viníky.